Květinostesk

Michaela Losekoot napsala poutavou a vyspělou prvotinu s poetickým podtónem. Mladá protagonistka tohoto příběhu léčí odtržení rodičů, s nimiž se už pár let nevídá, pendlováním mezi vztahem s mladým mužem a starší ženou.

Příběh této novely se střídá s melancholií, počátečním nihilismem, niternými myšlenkami a trefnými poznámkami soustředícími se na život, sex, vztahy a směšnosti všedního dne.

Jsem sama, sama v kovové krabici pověšené na lanech, 
principu, který nikdy nepochopím. Sama v nepochopitelném,
psychicky, fyzicky. Snažím se nemyslet. Třetí patro. 
Chytám se stěn a snažím se nedýchat. Dřív se svět 
přizpůsoboval nám, teď se my přizpůsobujeme světu. 
Můj pokřivený obraz v kovových dveřích, přibližuje 
se, dusí mne. Přibližuje se a já ustupuji. Jako vždy. 
Ještě dvě patra. Žaludek na vodě a létání těsně nad ní. 
Lisují mi hlavu a nic z ní neteče. Otevírají se dveře. Stará, 
pohublá žena o holi, zavřu oči, cítím nemocnici, hádám, 
na co bude myslet, než umře. V zrcadle, rovná si paruku 
a maluje rty. Přetřu si dlaněmi obličej a setřu včerejší 
make-up. Už jen jedno patro. Představa, že bych 
se musela dotknout její pleti, té už bylo dost, mi svírá 
hlasivky. Dívá se na mne přes brýle a mlaská, na zrcadle 
zůstává zamlžený kruh.
    Přízemí. Vybíhám z budovy, bouchnutí domovních dveří.
    Začíná slunce. Věděla jsem, že bude svítit, svět 
musí být vyvážený.
    Musím jet domů a vyspat se. Musím si zopakovat 
základní sociální návyky, abecedu, notovou osnovu, 
směrové značky. Musím si vzpomenout, jakou rukou 
píši a kde bydlím. Otáčím se nahoru do oken, třetí patro, 
uprostřed, bez balkonu. Stojí za záclonou, vidím 
ten stín, tu známou siluetu, jen tam stojí a pozoruje 
mne, jak odcházím.
    Pulzující rudá tvář, posetá miliony mravenců, pálí, 
bolí, mrzí. Cítím, jak mi z obočí stéká krev, otírám jí 
žlutými rukavicemi, utíkám na metro. Mísí se s odrolenou 
řasenkou, štípe, kouše, připomíná nechtěně zapomenuté, 
že bez svátostí se nedá žít, že Bůh je mrtev a že svátosti 
nám zanechal na truc.
    Musím jet domů. A vyspat se.

Napsat recenzi